Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 06.12.2017 12:18:35 

dům plný zvířat

rýnská slepice - historie a standard
Obsah stránky:
Rýnská slepice - historie
Rýnská slepice - standard
Odlišnosti českého a německého standardu
Výklad standardu  (podle materiálů německého Klubu chovatelů rýnských slepic)
 
 

Rýnská slepice

Odolná a otužilá užitková slepice lehkého typu, která byla vyšlechtěna na dlouholetou vysokou snášku. Zároveň ale zaujme svým líbivým exteriérem - např. nejrozšířenější černá varianta výrazným zeleným leskem peří. V kontrastu s černým opeřením vyniknou červené ozdoby hlavy a bílé ušnice. Rýnské slepice mají příjemnou povahu, jsou vůči sobě snášenlivé a důvěřivé vůči chovateli. Nejklidnější povahu má údajně černá a modrá varianta, u černých to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, nemají ani tendenci k přelétávání.
U nás je toto plemeno poměrně vzácné a cílem těchto stránek je mj. rozšíření chovu.
V Německu je toto plemeno běžné, zdaleka nejrozšířenější je černá varianta.
Podle statistiky německého svazu chovatelů drůbeže (BDRG) v roce 2005 bylo v Německu  371 chovatelů rýnských slepic, kteří měli celkem  4159 rýnských, z toho  662 kohoutů a  3497 slepic.
Na "Nationale Bundessiegerschau" v Erfurtu v prosinci 2008 bylo vystaveno celkem 161 rýnských (velkých), z toho černých 81, koroptvích 44, modrých 20, stříbrokrkých 7, bílých 3, žíhaných 3, modrých zlatokrkých (novošlechtění) 3.
 
 
Rýnská slepice - historie
   
Tvůrcem tohoto německého plemene byl Dr von Langen. Se šlechtěním začal v r.1893 s cílem vyšlechtit slepici s vysokou snáškou přizpůsobenou drsným klimatickým podmínkám hornatého kraje Eifel, kde se tradičním užitkovým plemenům ze Středozemí nedařilo.
Jako základ chovu použil tamní vesnické slepice s nízkým růžicovým hřebenem barvy koroptví a stříbrokrké. První zušlechtěná zvířata vystavil v r.1897 na 4.národní výstavě ve Frankfurtu pod názvem „stříbrokrká německá selská slepice“.
Současně se rozhodl vyšlechtit i černou a bílou variantu. Za tím účelem v r.1896 přikřížil plemeno „ramelsloher“ (bílá varianta) a bergský kokrháč. Dostal zvířata s růžicovým hřebenem (dominantní vloha), některá i čistě černá a čistě bílá, ale bohužel po druhém pelichání se objevila v opeření krku a sedla hnědá barva.
Na jedné výstavě v Kolíně n.Rýnem pak koupil kmen slepic „Le Mans“, které se mu zalíbily - byly černé s růžicovým hřebenem a měly podobný tvar těla a také podobný původ jako původní slepice z Eifelu. Jejich přikřížením získal čistě černou barvu a dosáhl i zvýšení tělesné hmotnosti. Hlavním cílem ale byla užitkovost. Už v roce 1900 jeho elitní slepice dosahovaly snášky více než 180 vajec. V roce 1907/1908 se v městečku Grosslichterfelde u Berlína konala první německá soutěž ve snášce. V konkurenci 67 kmenů různých plemen „eifelské slepice“ Dr Langena zvítězily s velkým náskokem nad ostatními (jako druhé skončily bílé vyandotky). Tímto vítězstvím získaly „eifelské slepice“ mnoho přívrženců v celém Německu. V jednom odborném časopise proběhla diskuse na téma, zda „eifelky“ nesloučit s podobnými plemeny s růžicovým hřebenem - s minorkami s růžicovým hřebenem a s alsasko-lotrinskými selskými slepicemi. Byl navržen společný název „rýnské slepice s růžicovým hřebenem“ (Rosenkämmige Rheinländer). Ale chovatelé minorek a alsasko-lotrinských slepic sloučení plemen odmítli a tak nově navržený název „rýnské slepice“ zůstal jen „eifelkám“.
Díky vítězství v soutěži užitkovosti se objevilo tolik zájemců o chov, že už 14.května 1908 byl založen Klub chovatelů rýnských slepic, který existuje dodnes. Původní základní cíle chovu, tak jak je stanovil Dr von Langen, zůstávají stále platné a plemeno i po 100 letech od vzniku má stále dost přívrženců.
   
Cíle chovu:  
1)  vysoká snáška
2)  odolnost
3)  krása, přičemž požadavky na exteriér jsou v souladu s fyziologickými předpoklady pro vysokou užitkovost, nikdy nesmí být v rozporu
 
 
 
Rýnská slepice - standard    (Český vzorník plemen drůbeže  2006)

 

Původ:

Německo

 

Charakteristika:

Staré selské plemeno slepic, vhodné pro běžné venkovské chovy. Vyznačuje se živým temperamentem, rychlým růstem, dobrou zmasilostí a ranností. Barva kůže je bílá. Snáška je 160 - 180 vajec s bílou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 55g. Kvokavost je nežádoucí.
 
Hmotnost v kg:
do 1 roku:
kohout     2,1 - 2,5     min 1,8     max 3,0
slepice    1,8 - 2,2     min 1,5     max 2,7
nad 1 rok:
kohout     2,3 - 2,8     min 2,0     max 3,3
slepice    2,0 - 2,5     min 1,7     max 3,0
 
Kroužek:
kohout  18 mm,  slepice  16 mm
 
1.  Plemenný typ:  

Slepice lehkého typu, středního tělesného rámce, s dlouhým, vodorovně neseným trupem obdélníkového tvaru, s dlouhými rovnými zády, s

růžicovým hřebenem, s dlouhým, bohatě opeřeným vějířovitým ocasem, nižšího až středně vysokého postoje.

 

Plemenné znaky kohouta:   

2.  Hlava:     středně velká, zaoblená

                      vada: velká, hrubá

    - zobák:    poměrně silný, středně dlouhý, lehce zahnutý; modrý, rohový až černý v závislosti na zbarvení peří

    - hřeben:   růžicový; středně velký, pevně přisedlý, nízký, jemně perlený, s kratším trnem sledujícím linii týlu

                    vada: velký, vysoký, hrubě perlený

                    vylučující vada: dlouhý a výrazně odstávající trn

    - obličej:   červený, jemně ochmýřený

    - ušnice:   bílé, menší, jemné, hladké, krátce oválné

                     vada:velké, svraštělé, hrubé

    - laloky:    poměrně malé, zakulacené, jemné tkáně

                     vada: dlouhé, kornoutovité

    - oči:        velké; středně až tmavě hnědé podle zbarvení peří

 

3.  Trup:     dlouhý, výrazně obdélníkového tvaru, délka, hloubka a šířka v poměru  8 : 5 : 5, vodorovně nesený

                  vada: lichoběžníkový, úzký

                    vylučující vada: trojúhelníkový, krátký, vysoko nesený

    - záda:     dlouhá, po celé délce široká, rovná, vodorovně nesená, s bohatým sedlovým závěsem, v místě přechodu do linie ocasu je

                      zřetelný zlom

                    vada: úzká, plynulý přechod do linie ocasu

                    vylučující vada: krátká, výrazně nazad spadající

    - prsa:     široká, velmi hluboká, plná, dobře klenutá

                    vada: plochá

                    vylučující vada: málo hluboká

    - břicho:  široké, plné, hluboké, dobře opeřené

 

4.  Krk:       středně dlouhý, silný, v horní části mírně zahnutý, s bohatým, delším krčním závěsem, v místě přechodu do linie zad je patrný

                      zlom

    Křídla:     dlouhá, nesená rovnoběžně s linií zad, těsně přilehlá

    Ocas:     bohatý, dlouhý, široký, široce nasazený pod úhlem asi  50 - 55°, přechod z linie sedla tvoří zřetelný zlom, značně vějířovitě

                    rozevřený, široké rejdováky převážně zakryty dlouhými, širokými, silně zahnutými srpy

                    vada: úzce nasazený, velmi vysoko nebo velmi nízko nesený, kratší nebo málo zahnuté srpy, plynulý přechod z linie sedla

                     vylučující vada: krátký, sevřený

    Nohy:       postoj spíše nižší

                    vylučující vada: velmi vysoký postoj

    - holeně:  nepříliš dlouhé, silné, málo vystupující, téměř zakryté přilehlým peřím

    - běháky: středně dlouhé; barva dle zbarvení peří břidlicově modrá až černá

 

5.  Opeření: bohaté, ale přilehlé, měkčí struktury, bez podušek, prapory per široké

                     vada: řídké, tvrdé, úzké

                    vylučující vada: podušky

 

Plemenné znaky slepice:

V hlavních plemenných znacích shodná s kohoutem až na znaky podmíněné pohlavím. Je celkově menší, trup má opticky delší, vodorovně nesený a břicho prostornější. Záda má dlouhá, široká, rovná. Ocas má dlouhý, nasazený pod úhlem přibližně 40° - 45°, výrazně vějířovitě rozevřené rejdováky zřetelně vyčnívají z peří ocasního krytu
vada: vysoko nebo nízko nesený ocas

vylučující vada: krátký trup, krátká záda, krátký ocas, sevřený ocas

 

--------------------------

Barevné rázy:

 

 

Rýnská bílá  - oči tmavě hnědé; zobák modrošedý; běháky břidlicové

 

 

 

Rýnská černá  - oči tmavě hnědé; zobák tmavě rohový až černý; běháky břidlicové až černé

 

 

 

Rýnská modrá s lemy  -  oči tmavě hnědé; zobák tmavě rohový; běháky břidlicové až černé

 

 

 

Rýnská koroptví  - oči středně až tmavě hnědé; zobák tmavě rohový; běháky břidlicové až černé

 

 

 

Rýnská stříbrokrká  - oči středně až tmavě hnědé; zobák rohový; běháky břidlicové

 

 

 

Rýnská krahujcovitá  - oči středně hnědé, přípustné i oranžové; zobák rohový; běháky světlé s šedým nádechem

 

 

 

Rýnská modrá zlatokrká  1,0

  

  

  

Rýnská modrá zlatokrká  0,1

  

 

Odlišnosti českého a německého standardu  

 

Zarazilo mě, že český standard se od německého standardu liší nejen v drobnostech, ale i v několika zásadních bodech. Např. v chovu psů je určující standard země původu plemene a všechny ostatní státy se jím musí bez výhrad řídit.
 
 
 
německý standard
český standard
hmotnost dospělých zvířat
nad 1 rok stáří
kohout     2,00 - 2,75 kg
slepice     1,75 - 2,50 kg
kohout       2,30 - 2,80 kg
slepice     2,00 - 2,50 kg
snáška
1.rok         180
2.rok         160              
3.rok         130
160 - 180
tvar těla !!
krabicovitý tvar těla, poměr délky a hloubky 8:5, ale zepředu také obdélník postavený na výšku !
pokud hloubka = šířce, je to velká vada
poměr délka : hloubka : šířka
8:5:5
ocas - nasazení
kohout    nasazený pod úhlem 80°
slepice  60°
kohout    50° - 55°  
slepice   40° - 45°  
ocas - tvar !!
široce nasazený, stejnoměrně široký, v žádném případě rozevřený nebo vějířovitý
vějířovitý ocas
u slepice výrazně vějířovitě rozevřené rejdováky
 

 

   

Výklad standardu   (podle materiálů německého Klubu chovatelů rýnských slepic)
 
Tvar těla
Dodnes zůstává v platnosti chovný cíl, který si vytýčil Dr.von Langen, tvůrce plemene. Šlo mu v první řadě o to, vyšlechtit plemeno, které by vykazovalo vysokou užitkovost. Požadoval takovou stavbu těla, která je účelná a je předpokladem pro vysokou snášku. Takže u rýnské slepice je požadavek na výkon v nejlepším souladu s požadavky standardu a tudíž i s požadavky na krásu.
Je pro ni typický vodorovně nesený „krabicovitý“ tvar těla s poměrem délky a hloubky, který odpovídá „zlatému řezu“ (8 : 5). Termín zlatý řez znamená takový poměr stran, kdy kratší strana ku delší je ve stejném poměru jako delší strana k součtu obou stran (8 : 5 ≈ 13 : 8). Tento poměr je účelný i estetický zároveň a využívá se např. v architektuře, malířství apod. Požadavek na tvar těla, který odpovídá „zlatému řezu“, znamená pro rýnskou slepici to, že takový tvar těla je předpokladem pro výkon a zároveň působí nejlépe esteticky. Korektní výše popsaný tvar těla má tedy pro toto plemeno podstatný význam.
Při pohledu shora je tělo také pravoúhlé, nesmí se směrem k ocasu zužovat. Prsa jsou široká a hluboká s dobře klenutými žebry. Také při pohledu zepředu musí mít trup tvar obdélníku, tentokrát postaveného na užší stranu. Pokud by byl hrudník při pohledu zepředu kvadratický, pak se trup zdá válcovitý, což je chybné. Když je hruď hluboká, vypadá rýnská slepice hranatá, hrubá a masivní tak, jak to požaduje standard. Na to musíme dbát za všech okolností.
 
Hmotnost
Každý chovatel rýnských by měl vědět, že požadavek na typický krabicovitý tvar těla neznamená, že by slepice měla být těžká. Těžká slepice s velkou hrubou hlavou a silnými běháky ztrácí charakter selské slepice, snižuje se snáška, ztrácí se ranost a zvyšuje se kvokavost. Ale ani opačný extrém by se neměl podporovat. Příliš lehká slepice, která má podváhu, nemá v malém těle dostatek místa pro pohlavní orgány. Příliš těžká nebo příliš lehká zvířata ztrácejí nárok na to, být nazývána rýnskou slepicí, protože tím ztrácejí předpoklady pro vysokou snášku - hlavní cíl, pro který bylo plemeno vyšlechtěno. Jak uvádí německý standard, hmotnost (dospělého) kohouta by měla být od 2kg do 2,75kg a slepice od 1,75kg do 2,5kg. Pokud plně vyspělé mladé zvíře dosáhne střední váhy výše uvedeného rozpětí, je předpoklad, že ani jako starší horní hranici nepřekročí a jeho hmotnost zůstane v mezích standardu.
 
Opeření
Tvar těla souvisí i s opeřením. Dobrá stavba těla se u rýnské slepice může ukázat jen tehdy, když opeření je přilehlé. To znamená, že pera musí mít tuhý pevný osten. Lze to zjistit tak, že rukou „pohladíme“ slepici proti směru růstu peří. Pera by se měla rychle vrátit do původní pozice. Volné a kypré opeření většinou vytváří nehezké a chybné podušky a polštáře. U takových zvířat se pak ztrácí typické znaky plemene.
 
Kostra a postoj
Zvláštní důraz je třeba dát na jemnou kostru, především kosti nohou. Rýnská slepice má středně vysoký postoj - holeň je téměř skryta v opeření břicha, ale musí přece jen trochu z opeření vyčnívat. Pokud holeň z peří vyčnívá příliš, pak zvíře vypadá jako vysokonohé a typický vzhled plemene se vytrácí. Zvíře s takovou vadou nepatří do chovu.
 
Ocas a správné nesení ocasu
Krásný celkový zjev je u rýnské slepice zároveň také účelný a je předpokladem pro užitkovost - to platí i pro ocas a jeho nesení. Jaké by mělo být nesení ocasu objasňuje rozšířený standard (německý). „U slepice je ocas nesen v úhlu 110° - 120°, je široký, ale ne vějířovitě nesený, jednotlivé rýdováky (rýdovací pera) jsou navzájem přibližně rovnoběžné.“ Ve správném úhlu nesený a stejnoměrně široký ocas dotváří celkový ušlechtilý vzhled plemene. Ocas je přibližně stejně široký při nasazení i na konci. Předpokladem pro krásný široký ocas je dostatečný počet rýdováků na obou stranách ocasu - optimálně osm per (celkem 16). Chybný je rozevřený ocas - vějířovitý! Správný ocas musí být u kořene široký tak, aby každé rýdovací pero zakrývalo polovinu šířky pera ležícího pod ním.
Proč je nesení ocasu důležité a jak může souviset s užitkovostí? Nasazení a nesení ocasu je dáno stavbou těla. Např. přehnaně dlouhý a vzpřímeně nesený trup nebo velmi krátký trup, právě tak jako úzký a slabý trup vysokou snášku přinést nemůže. Standard rýnské slepice požaduje normální prostornou stavbu těla bez jakýchkoliv znaků přehánění a přešlechtění, takovou, aby vnitřním orgánům poskytovala dostatek prostoru pro co nejvyšší tvorbu vajec. A protože vejce se dostávají ven kloakou, nesmí být východ z kloaky zúžen zužující se kostrou (kosti stydké). Úzké nasazení ocasu (vějířovitý ocas) se zužující se kostrou těsně souvisí. Také všechny ostatní tvary a nasazení ocasu, které neodpovídají standardu, nutně vedou větší či menší míře ke snížení užitkovosti. Korektní tvar a nesení ocasu je neklamným vnějším příznakem užitkovosti jak konkrétního zvířete, tak i celého plemene. Pokud bychom se u rýnské slepice zřekli typického nesení ocasu, ztratí natrvalo svoji užitkovost, protože požadavky na utváření ocasu jsou takové, že zároveň určují stavbu kostry a tím i vnitřních orgánů. Jakmile se zvířata začnou vzadu kuželovitě zužovat, klesá užitkovost úměrně ke stupni zúžení. Také strmě nesený nebo „veverkovitý“ ocas vede podle všech pozorování ke zúžení kostry, právě tak úzce nasazený (vějířovitý) ocas nebo ocas příliš dlouhý a otevřený a proto je nutné tyto vadné typy ocasu zavrhnout.
 
Ozdoby hlavy
Standard požaduje co možná nejmenší hřeben, laloky i ušnice, protože velké hřebeny a dlouhé laloky v zimě lehce omrzají. Slepice, která utrpí tyto omrzliny, přestane snášet, kromě toho léčení je často obtížné. Naproti tomu na růžicovém hřebeni, malých lalocích a malých ušnicích mráz nezanechá žádné stopy, takže krása ozdob hlavy zůstane zachována.
Hřeben:  Hlavní okrasou hlavy je hřeben. Podle standardu má být „co možná nejmenší, pevně přisedlý, růžicový, s krátkým trnem sledujícím linii týlu a s drobným perlením“. Krásu hlavy může zkazit tlustý, masivní, nepravidelný hřeben. Ale všeho s mírou, je třeba najít správný kompromis. Ozdoby hlavy také souvisejí s užitkovostí. Velikost hřebene je ovlivněna pohlavními hormony, takže velikost hřebene a výše snášky spolu souvisí. Hřeben by tedy měl být malý, ale ne přehnaně, aby ještě umožnil vysoké snášky dosáhnout. Zvíře s hřebenem nepatrné velikosti má málo pohlavních hormonů a tedy i nízkou užitkovost. V žádném případě ale nesmí být hřeben širší než lebka ani příliš vysoký.
Růžicový hřeben rýnské slepice zdobí tzv. perlení. U hrubých hřebenů většinou tyto perly marně hledáme, ačkoliv standard je požaduje. Čím větší je hřeben a čím méně znatelné perlení, tím častější je výskyt nežádoucích výrůstků, proráklin a tzv. „švestkovitých vrásek“, které jsou většinou dědičné.
Na rozdíl např. od hamburčanek nebo bantamek je hřeben rýnských slepic zakončen krátkým trnem, který musí sledovat linii krku, přitom ale nesmí být přiložen ke krku příliš těsně. Nesmí ale také odstávat jako u hamburčanek. Trn má být krátký, ale ne zase tolik, aby nebyl jasně viditelný. Chybně utvářený trn by měl být posuzovateli tvrdě trestán.
Laloky:  Také laloky by měly být podle standardu co možná nejmenší, aby nebyly náchylné k omrznutí. U kohouta jsou samozřejmě delší, u slepice opravdu malé, ale ne nepatrné - musejí tvořit pěkný oblouček. Laloky musí být v harmonickým souladu s malým hřebenem.
Ušnice:  Ušnice mají mít podle standardu u kohouta velikost „desetifeniku“ (přepočet na eura chybí...), u slepice „pětifeniku“, musí být čistě bílé a hladké. Bílá barva ušnic přitom není dominantní, často se setkáváme s nežádoucím žlutavým nádechem. Mezi žlutým pigmentem a snáškou je určitý vztah. Zdá se, že při tvorbě žloutku se žlutý pigment spotřebovává, takže lze říct: čím méně žluté barvy je na ušnicích a ostatních viditelných místech těla, tím pilnější je to nosnice. Proto požadavek standardu: bílé ušnice !!
Obličej:  Rýnská slepice je shánčlivá, čilá, přitom krotká. Tato živost se odráží v živě červeném obličeji, porostlém jemným chmýřím. Záběly v obličeji jsou vylučující vadou - taková zvířata by neměla být použita v chovu.
 
Oči
Standard vyžaduje velké tmavě hnědé oko. Nemělo by ale v žádné případě být černé. Barvou oka je myšlena barva duhovky. Barva duhovky úzce souvisí s barvou peří, nejvíce ale se zbarvením běháků. Toužíme po kovově zeleném lesku peří. Ale zvířata s intenzivním leskem mají sklon k pozvolnému zesvětlání prachového peří, na to si chovatel musí dát pozor. Zesvětlání prachového peří má za následek i změnu barvy oční duhovky na světle hnědou až červenohnědou. U černých rýnských slepic je třeba dbát na sytě černou barvu peří s bohatým zeleným leskem a na tmavou barvu prachového peří.
Nejúžeji je barva oka spjata s barvou běháků. Zesvětlením běháků dochází zároveň k zesvětlené barvy oka. Proto požadujeme u rýnských černých v prvním roce života téměř černé běháky, protože s vyšším věkem dochází k jejich zesvětlení a tím i k zesvětlení oční duhovky. Takže abychom udrželi tmavě hnědou barvu oka, měli bychom u všech barevných variant rýnských slepic upřednostňovat co nejtmavší barvu běháků.
Barva očních víček má být vždy červená. Černé okraje očních víček ukazují na překřížení jiným plemenem.
 
 
Snáška
Užitkovost je samozřejmě dědičná, takže bychom pro další chov měli používat jen zvířata, která dosahují vysoké snášky. V případě kohoutů musí vysokou užitkovost vykazovat jejich sestry i jejich matky, příp. kmen, ze kterého pocházejí. Dědičné předpoklady k vysoké snášce se ale mohou plně projevit jen za příznivých vnějších podmínek. Jakmile se zhorší podmínky chovu a výživa, snáška rychle klesá.
Ale každá vysoká užitkovost má své přirozené hranice. Není ani žádoucí za každou cenu usilovat o co nejvyšší snášku. Vysoce prošlechtěná zvířata bývají většinou přecitlivělá a velmi náročná na podmínky chovu, jejich životaschopnost klesá. Standard požaduje v prvním roce snášku 180 vajec. Zkušenosti ukazují, že rýnské slepice tento požadavek snadno i překročí, a nejen ve druhém roce, ale i třetím, čtvrtém a někdy dokonce i v pátém roce snášky si své krmení plně zaslouží. Takovou užitkovost není třeba dále zvyšovat. Na druhé straně je třeba snášku stále sledovat a slepice, které nedosahují standardem požadované snášky, nekompromisně vyřadit.
 
Obliba rýnské slepice spočívá v tom, že poskytuje nejen vysokou snášku, ale je zároveň odolná a otužilá a navíc i krásná. Chovatelé by neměli upřednostňovat žádný z těchto aspektů na úkor ostatních.
TOPlist